Je japonština těžká?

Často se mě lidi ptají, jestli bylo těžké se naučit japonsky. Vždycky odpovídám, že ne, protože mě to bavilo a pořád baví. (s občasnými výjimkami, jako byla třeba příprava na zkoušku JLPT N1 😺) Proč bych taky dělala něco, co mě otravuje a nebaví? Přiznávám, i mně se do učení někdy nechce, vždycky nemá člověk náladu a energii, proto je dobré mít neustále na mysli důvod, proč se učíš a co ti to přináší. Jaký máš cíl, čeho chceš v japonštině dosáhnout? Když jsem s japonštinou začínala, hrozně se mi líbilo, jak zní a bavil mě ten proces učení. Užij si tu cestu taky! 

Bez zájmu a pořádné motivace se jazyk efektivně učit nejde. Učení se jazyka se vymyká učení se jiným dovednostem. Aby to k něčemu bylo, je potřeba se tomu věnovat opravdu pravidelně (nejlépe denně, i kdyby jen pár minut), jinak všechno strašně rychle zapomeneš a začínat pořád od nuly člověku nepřidá. 

Jak teda na to učení? Nemám slovo „učení“ moc ráda, vyvolává spíš negativní pocity, vzpomínky na školu. Něco těžkého, nudného, něco, co se musí. Ale dá se to dělat i jinak. Pokud se učíš jako samouk, nemusíš se přizpůsobovat tempu skupiny, nikdo tě nebrzdí nebo máš naopak dost času si nejasná místa do hloubky zafixovat. Máš možnost si vybrat, co, kdy a jakým způsobem se budeš učit. Žádné nudné memorování koncovek, seznamů podivných slovíček, čtení nezajímavých článků,…

Místo učení bych použila spíš slovo vstřebávání.
I když to tak nevypadá, i při poslechu písniček a sledování seriálů v japonštině se učíš! Záleží jen na tobě, jestli to necháš jen v pasivní rovině, i to je přínosné, když je člověk unavený nebo se nemůže zrovna moc soustředit. Nebo budeš japonštinu vstřebávat aktivně, dopředu si projdeš překlad textu písničky, sem tam si vyhledáš slovo ze seriálu, nebo si nahlas zopakuješ vtipnou nebo cool frázi z anime (a pak s tím otravuješ všechny kámoše.) Ale věř, že slovíčka, na která takhle narazíš, už jen tak nezapomeneš, protože to není nicneříkající seznam, ale jasně vidíš jejich použití v konkrétní situaci, která v to tobě vzbuzuje nějaké emoce. A to má mozek rád, tak se mu věci dobře pamatují.

Snadněji zařadíš japonštinu do svého dne, pokud tě bude studium bavit a budeš se na něj těšit. Spousta lidí mi říká, že by se sice chtěli naučit japonsky, ale nemají čas. Ale kdo ho má? Na důležité věci si čas člověk musí vždycky udělat. Obklop se japonštinou všude a pořád, můžeš třeba jen poslouchat při dělání jiných věcí. I to se počítá. Když jsem s japonštinou začínala, věnovala jsem se jí nějak i 15 hodin denně, prostě skoro celý čas, kdy jsem nespala 😺 
Samozřejmě studium japonštiny není jen procházka pod růžovými sakurami. Existuje gramatika, kterou úplně nemusím, nebo hrstka kanji, jejichž psaní pravidelně zapomínám, ale tyhle maličkosti mi nezkazí radost z učení. Spíš je to kolikrát výzva a motivace se do učení pořádně pustit.

Pokud se chceš taky pustit do učení japonštiny jako samouk, provede tě celým procesem e-book, který jsem sepsala: